Dnes lze třídu kompaktů bez výměnné optiky rozdělit v zásadě do 5 skupin:
1. levné kompakty pro základní použití ­(většina do 2000­-3000 Kč­)
2. kompaktní ultrazoomy ­(10­-20x zoom, malé tělo­)
3. superzoomy ­(18­-36x zoom, větší tělo, větší možnosti­)
4.vyspělejší kompakty s více možnostmi ­(kompakty s lepší optikou a možnostmi nastavení­)
5. poloprofesionální kompakty ­(kompakty s velkou škálou možností i rozšířeními­)

Co se změnilo. Dnešní fotoaparáty jsou rychlejší, rychleji fotí i reagují, mají většinou rychlou elektroniku a rychlejší vyčítání čipů, zejména CMOS čipy s BSI či bez, pak CCD čipy a CCD EXR čipy, bohužel většina čipů má směšně malé čipy 1­/2,3­"-1­/2,4­" s hustotou 10­-16 Mpx, což se projevuje malou dynamikou jasů a hlavně vysokým šumem už na základních citlivostech, CCD je lepší na nižším ISO, CMOS zase na vyšším ISO, výrobci dnes navíc řeší většinu nešvarů optiky a čipu softwarově, HR režim ze dvou snímků, odšumování, doostřování dodatečné, odstranění vinětace, zkreslení či barevné vady, což se dříve neřešilo. Často nenabízejí poloautomatické a manuální režimy expozice a ani manuální ostření, vyhýbají se tomu dokonce i superzoomy, které to dříve měly prakticky všechny. Olympus je toho bohužel příkladem, v zásadě dnes vyrábí pořádně jen E­-Peny, jinak se můžete s nastaveními rozloučit až na pár dalších vyjímek, jeho dřívější řady UZ a C­-xxxx před 6­-10 lety nabízely spoustu funkcí, závity na stativ, manuální režimy a parádní ovládání tlačítky, EVF nebo optický hledáček, dnes je toto minimalizováno a vyhrály marketingově lépe vypadající rozsahy zoomu a všeho dalšího. Ovšem tyto extraobjektivy a malé čipy nedokáží příliš dobře vykreslit detaily, takže kvalitou jdou o pár Mpx níže ve srovnání se starší kompakty. Je to škoda, ale Olympus byla moje oblíbená značka, mám od ní staré analogy a kompakty, ale ty hračky čínské výroby, co dnes produkují, mne opravdu neoslovují, jen snad Epeny stojí aspoň za řeč, i když nemají vestavěný hledáč a fotit jen s diplejem není pro mne.

Na teto SP­- rade Olympusu je dnes uz legendarni maximalne skutecnost, ze na ni lze vzpominat jako na zarny priklad demence vyvojaru teto firmy, pohrbivsich tuto kdysi vytecnou radu ­- mluvim o poslednich letech.

Nedavno jsem prodaval SP­-570 pritelkyne ­- oproti temto pristroj jak z jine planety, navzdory nekolikaletemu stari. Jeste starsi modely teto rady jsem sam vlastnil a pouzival. Vysmech, ktery Oly prezentoval vypustenim SP600 + SP800, kdy z fotoaparatu s pomerene sofistikovanym ovladanim a moznostmi a solidnimi vystupy udelal zcela ochuzene, osekane prerostle mydlove krabicky ­( ktere se dnes bez zajmu kupujicich vali ve vyprodejich i lehce pod 3000­), je skutecne jeden z nejzarnejsich prikladu, kam to smeruje ­(uz dlouho a nevratne­).

14 optických elementů v 16 skupinách ­- nie je to preklep ? :)